Galerie obrazů

Obrazy řazeny chronologicky podle roku vzniku:

Přehrada

PrehradaTento obraz představuje rané dílko mladé autorky a představuje počátek tvorby vystavených obrazů. Je zde patrné osvojování si výtvarných prostředků, jako je míchání barev, kresebné a malířské dovednosti i práce na dosud nezvyklý formát. Je doslova autorčiným „Genesis“ (viz starozákonný text). Tento obraz zaujme jednoznačnou barevnou symbolikou a kompoziční jednoduchostí. Modrá barva znázorňuje vodu, zelená barva představuje známé sinice v brněnské přehradě. Lucie se je snaží vyhnat, čemuž podřizuje i kompozici obrazu. Nesmí chybět parník „Pionýr II.“, na němž jsou postavy v pořadí (zleva) Lucie, teta Míla, kamarád Ríša, jež se odstěhoval na Palacký vrch. Lucie následně popisuje prázdniny takto: „Bez pana kapitána Vaculíka a plavčíka by to nešlo.“ Tyto figury jsou vyobrazeny ve spodní části obrazu. V levém dolním rohu obrazu nalezneme chobotnici, která je částečnou personifikací i autorčiny vlastní osoby. K té autorka uvádí: „Je spíš zlá chobotnice, původně byla dobrá, ale ona říká, že za to nemohla. Chtěla s ním udělat krátký proces a vystrašit nás, lekla jsem se a vyděsila jsem se.“ Tento obraz již naznačuje výrazný rozvoj autorčiny vlastní ikonografie.

– 2009, papír, tempera, fix, tužka

– obraz je v soukromé sbírce

 

Slunce se kouká na přehradu

Slunce kouka na prehraduSlunce nad přehradou a okolní příroda je často se opakujícím tématem, na které má autorka silné vzpomínky. Figurální postavy Ludvíka (trpaslík), Hodana a Hlodana se v námětu přehrady objevují za účelem vaření „koktejlu“. Bližší dějové souvislosti autorka již více nespecifkuje. „Krysák“ Eda je nemocný, má sklerózu a boreliózu, Hubert ho léčí. Lucii fascinují parníky (Pionýr II.), kapitáni a plavčíci. Tvorbu obrazů doprovází často spousta dotazů na situace, ze kterých má Lucie obavu či si není jistá, kdy se stanou a proč se dějí, např. „….kdy půjdem na parník“, „….s kým tam půjdu? Bude tam kapitán Vaculík? Bude Vaculík nemocný? Co se stane, když bude mít chřipku? Budu tam také? Co se stane?“ Volbu barev charakterizuje Lucie takto: „Hnědá barva jako kalhoty a šuplík ze smetiště, modrá jako nebe, fialová jako med i ovzduší, žlutá jako slunce.“

– 2009, tempera, fix, papír, 40×80 cm, rámován

– obraz je v soukromé sbírce

 

Smetiště

Smetiště

Téma obrazu je spojeno se známými postavičkami z loutkového večerníčku o příhodách „krysáků“, jež žijí na smetišti, které Lucie umístila tentokrát do Prahy, kterou několikrát s rodiči navštívila. Často byli tématem hovoru. Lucie je zapojila do konceptu svého myšlení a uvažování o světě kolem sebe. Stali se virtuálními kamarády a průvodci v jejím životě. V obraze nalezne divák interpretaci jak flmové podoby, tak knižně vydaného příběhu. Kromě fktivních postav „krysáků“ Edy, Hlodana a Huberta, zde nalezneme postavy reálných osob, jež s Lucií spolupracují či participují na její edukaci.

– 2009, tempera, tužka, fix, papír, 55×70 cm

– v soukromé sbírce – Quip, společnost pro změnu

 

Hubertovy jmeniny v číslech

Hubertovy jmeniny v číslech

Oslava Hubertova svátku na valašském smetišti je námět, který se často opakuje a transformuje se do pestrých obsahů soudů a úsudků o světě, jež autorku obklopuje. U tohoto obrazu dominuje abstraktní skvrnitá kompozice, jež reprezentuje mezník v pokroku zvládnutí malířské techniky a barevných kompozičních schémat. Barevné skvrny rotují ve spirále a působí dynamickým, živým až meditačním a uklidňujícím dojmem. Autorka prozrazuje tuto barevnou symboliku: „Hnědá jsou stromy, stříbrná se mi líbí, fialová barva se líbí Hubertovi i Hodanovi, žlutá je barva slunce a modrá je barva přehrady.“ Ostatní barevná kompozice je pro diváka zastřená. V krajině obrazu může návštěvník výstavy nalézt i texty popisující objekty na obraze či aktuálně probíhající expresivní myšlenkové koncepty.

– 2009, tempera, fix, tužka, papír, 75×80 cm, rámován

– obraz je v soukromé sbírce

 

Vánoce jsou tady

Vanoce jsou tadyVánoce jsou pro nás všechny znamením lásky, porozumění, komunikace aj. Byli bychom schopni jistě popsat více prožitků, které máme s těmito křesťanskými svátky spojeny z časů dětství, dospívání i rodičovství. Lucie tráví tyto svátky se svou rodinou, tak jako řada jiných dospívajících. Její pochopení i neporozumění těchto slavností i jejich vlastní interpretace je nejvíce zastoupena právě v tomto obraze, který by většina z nás koncipovala jistě jinak. Na první pohled zarazí zvláštně řízeným chaosem. Může nám připadat mysteriózní, ukrývající tajemství vlastní interpretace Vánoc, která je pro nás obtížně pochopitelná. Paprsek oslňujícího světla snad může přinést vyřčený komentář autorky: „Je tam škola na náměstí Míru … Vánoce jsou tady, Coca Colu si vychutnej … nakreslili jsme spoustu domů … v Praze je orloj, no je tam Katka, Hanka a já o Vánocích … je tam paní s tlačítkem a pořád bonduje u televize, sedí na křesle, ale křeslo je dědy …“ Autorka doplňuje, že hlavní barvou Vánoc je žlutá spojená s oslavou a rachetlemi.

– 2010, papír, tempera, fix, tužka

 

Výbuch rachejtle

Vybuch rachejtleTématem jsou rituály běžného dne a informace z okolí, které Lucii zaujaly a stále nad nimi přemýšlí. Kompozice obrazu je jakýmsi myšlenkovým metakonceptem životních úvah o jejím bytí. Pootevírá nám symboličnost a ikonografičnost svého výtvarného jazyka, který chrlí výbuchy šrapnel, petard a rachejtlí. Jde snad o vizuální show s pulzující dynamikou pohybů? Dle autorky hasičské auto hasí hadicí oheň ve škole. V kompozici obrazu jsou ukotveny figurální prvky. Autorka k tomu dodává: „Prasátko Qveše a Lisvanče jsou v počítačové hře, ráda ji hraji, ale počítač se pokazil a nejde.“ Poslední stopa pro pozorovatele obrazu v této výtvarné záhadě zní následovně: „No je tam Johansonova rodina z počítače, tatínek, maminka a babička, tatínek je na vozíku a jede se do vody koupat.“ Tento dadaisticky vyhlížející text se spoustou skrytých významů světa autorky s PAS je bezprostřední reakcí na otázku pozorovatele, co můžeme na obraze Lucie vidět. Dále už je tento obrazový labyrint na interpretaci subjektu diváka a jeho fantazii.

– 2010, papír, tempera, fix, tužka

– obraz je v soukromé sbírce

 

Ohňostroj a přehrada

Ohňostroj a přehrada

Tento obraz reprezentuje opakované a inovační zpracování tématu návratu až rituálního významu do oblíbených míst. Autorka opětovně zpracovává známé téma. Objevují se opět již dříve znázorněné postavy, číselné kombinace a spousta vybuchujících petard na přehradě. K tomuto obrazu autorka poskytla minimum interpretací. Z kompozice obrazu je patrná silná malířská expresivita a emocionální prožitek výtvarného procesu. Letní období je čas, o kterém Lucie často v rozhovorech mluví, má ho nejraději a často k němu vztahuje strukturu časových událostí.

– 2010, papír, tempera, fix, tužka

– obraz je v soukromé sbírce

 

Jednička, dvojka, trojka a pětka

Jednicka, dvojka, trojka a petkaTématem obrazu je zavírání a zamykání objektu na Kraví hoře. Jedná se o kompozici čísel a matematických znaků společně s manifestací fascinace se stříbrnou barvou. Na otázku, proč zvolila modrou barvu, autorka odvětila: „… modrá je dobrá, už je to tak, je to barva, kterou mám prostě ráda, už je to tak.“

Autorka dále mystifkačně hovoří k obsahu obrazu:  „Byly tam číselné kódy, víš kde? Houkal poplach, kvíííííí, kvííííííí. Řeknu ti jen jedinou věc, ta blyštivá, ta barva se mnou nesouvisí, taky může se mnou udělat fámový fám, do toho se učím. Jsou tam čísla 0,1,4, 20. No a všechno nasvědčuje tomu, že to hlídá stát. Je tam vláda a zastupitelstvo. Nakonec pan učitel Winkler řekne toto: ‚Promiňte vládo, ale ona tam výtvarničí, nemá čas.‘ “

– 2011, tempera, papír, čísla ryta štětcem, 50×65 cm

– součást Prodejní výstavy handicapovaných umělců VH Restaurant Vítkov

 

Hory

HoryAutorka si vybírá námět vztahující se k ročnímu období zima. Obraz je vytvořen kombinovanou technikou a nese prvky lyrické malby sněhových chuchvalců z alpských strání, tak brněnské zimy z částečnou sněhovou pokrývkou, proto ta bohatá listová zeleň. V obraze je vyjádřen vztah k osobám i místům, které měly  pro autorku až rituální  význam, jako Kraví hora, rodina, lektoři autorky a její přátelé. Hlavním tématem obrazu je rychlé sjíždění a lyžování na svazích hor pod lanovkou a soutěž. „Bude soutěž s dědou o zlatý věnec a vyhraje ten, kdo se bude nejvíce snažit. Mám hory ráda“ Rychlost v jakýchkoli podobách autorku fascinuje. Spodní okraj rámu vymezuje začátek lanovky a horní okraj poukazuje na výstupní stanici lanovky. Vytvořením kontrastní bílé kruhové výseče zvýrazňuje autorka klíčový prostor obrazu, jež je dějištěm  Lucčina lyžování s přáteli. Dynamiku kompozice podtrhuje dílčí téma hrozícího pádu laviny, jež nese poselství provokativního napětí a dobrodružství v prostředí společnosti, kde autorka s poruchou autistického spektra žije. Artefakt zobrazuje neklidný obraz mysli, zážitků a přání Lucie Němcové.

– 2011, tempera, fix, propisovací tužka, papír, 60×70 cm

– v soukromé sbírce – Quip, společnost pro změnu

 

Kraví hora

Kraví hora

Lucie zde řeší pomocí vlastní autentické vizuální symboliky vztah k místům, jež jsou pro ni „přístavem v bouři, v povětří i slunečním dnu“ jejího denního programu.  Veselá prohlášení Lucie, jako „… hurá Kraví hora vybuchne“, …co pak bude se mnou, …kde budeme výtvarničit a kde bude zpěv,… bez zpěvu a výtvarničení by to nešlo,“ předurčuje  asociativně vznikající kompozici obrazu. Kompozice reprezentuje autentické prožívání Lucčina ega.

Charakteristickým rysem  tvorby je postupné energické vrstvení barevných ploch v kontrastu s pečlivě prováděnou kresbou i opakované vyrývání postaviček lidí, kteří jsou pro ni citově významní.  Vyobrazené věci, lidé a členové  rodiny patří do jejího momentálního životního prostoru. V obraze pozorný divák nalezne  mediální obsahy z televize a rádia (herce, zpěváky), které Lucii zaujali a ona si je dává do zcela originalních a fiktivních myšlenkových konceptů.

Ateliér na Kraví hoře v Brně reprezentuje místo, jež je „majákem“, v němž se střetávají otázky  po vlastním směřování v měnícím se životě Lucie a její rodiny. Do obrazu autorka promítá labyrint své duše, z něhož je patrná snaha o osamostatnění a budování sebedůvěry ve své dovednosti a schopnosti i odmítání pro ni nesrozumitelných požadavků okolí.

– 2011, papír, tempera, fix, 60 x 70 cm

 

Výtvarničení

výtvarničeníObraz vyzařuje silnou expresivitou tahů štětcem a živelného vrstvení nánosů barev, jež jsou často míchány přímo na kartonu. Charakteristická je silná textura barev. V centrální části jsou vyryty křivky a čáry symbolizující postavu autorky a lektora („pan učitel Sochor“). Lucčina tvorba je často  doprovázena rozhovory ilustrujícími specifika její myšlenkové linie, ve kterých vysvětluje, co právě zobrazuje, například takto: „Kdy bude výtvarničení? Bez koho by to nešlo? Kde budeme výtvarničit, no kde? No já ráda výtvarničím, mě se to líbí. Modrá je dobrá, už je to tak, modrá je planeta, kde můžeme žít… Výtvarničíme na Kraví hoře, co by tomu řekl pan kapitán?… Je hotovo, konec, no konec?“

– 2011, tempera, propisovací tužka, fix, papír, 65×70 cm, rámován

 

Zpěv

zpěvKompozici obrazu tvoří dominantní prolnutí expresivních červených skrvn ve tvaru spirály s podkladovou žlutí. Kompozice je opět doplněna kresbami postav, organických objektů i slovy. Průběh tvorby doprovází autorka například následujícími výroky: „Chtěla bych zpívat, ale chtěla bych i asistovat v nemocnici. Zranění bych panu učiteli Winklerovi nepřála. Nemohla bych zpívat, nebyla by žádná superstar, ani talent, vše by se zrušilo… S Elánem a Lucií Bílou pojedu do ordinace v růžové zahradě, Lucie tam nebude, nemá tam co dělat, budu raději doma, abych nechytla chřipku… Můžu do Superstar? A kdy?“ Obraz dokončovala autorka následujícím výrokem: „Chce se mi zpívat, kdy příjde pan učitel Winkler?“

– 2011, papír, tempera, tužka, 60 x 70 cm

– obraz je v soukromé sbírce

 

Strachy

Strachy

Obraz je intimní výpovědí o prožívání Luččina bytí. Díky svým specifikům má Lucie spoustu stresových životních zkušeností. Složitost jejího bytí provázely a provází i nadále strachy v různé intenzitě. Výraznou součástí kompozice obrazu je signifikantní přítomnost slovních spojení spojených se „strachy“. Kontrastní kompozice původního bílého  podkladu a tří výrazných expresivních skvrn, do nichž jsou vryty figurální motivy, naznačuje obavy, nejistotu i obtížnost vypořádání se se svými strachy. „Mám strach, mám opravdu strach co bude. Víš, rozumíš?“ (L. Němcová, 2012)

– 2011, tempera, fix, tužka, papír, 60×70 cm

 

Bez času to jde

Lucie Němcová se ve svých interpretacích času nepřímo dotýká i pojmu nekonečna, avšak ve svém slovníku ho neužívá. Její specifické vnímání časoprostoru dokáže provokovat. Odmítá hranice času, ale přitom jsou pro ni fatálně důležité. Lucie Němcová se snaží vypořádat s podmínkami, které jsou kladeny na její život v dnešní společnosti. Hranice času a prostoru jsou tedy pro autorku relativní jistotou, kterou doprovází pochybování. Svoji životní zkušenost reprezentuje prostřednictvím tohoto obrazu. Kompozice skvrn, tvoří dynamickou expresi barevných skvrn, slovních výrazů a figurálních motivů. Jako by se autorka snažila přestavět svět kolem sebe popřením všeobecných zvyklostí a vytvořením nové vize vlastního časoprostoru.

– 2011, tempera, fix, barevná tužka, papír, 65×70 cm, rámován

 

Maniak, zajatec a zaťatec

Obraz reprezentuje expresivitu výtvarného výrazu vztahující se k symbolické imaginaci Lucie Němcové. Exprese jazykových zabarvení tajemných hlavních postav naznačuje to, že byly v průběhu malby personifikovány a následně z části překryty pastózní malbou. Kompozice barev dá tušit, že tyto fiktivní postavy mají pro Lucii pozitivní náboj. Často jejich vyřčení doprovází smích. Modré pozadí je ověřený koncept autorky: „modrá je dobrá“. Bílou a růžovou expresivní skvrnu s již tradičními vrytými čísly a písmem dokreslují razantní tahy štětcem. Maniaka, zajatce a zaťatce můžeme interpretovat jako symbolické polohy Lucčina prožívání a její jinakosti (světa podle Lucie).

– 2012, tempera, fix, propisovací tužka, papír, 55×60 cm, rámován

– součást Prodejní výstavy handicapovaných umělců VH Restaurant Vítkov

 

Čísla

K symbolice čísel bylo napsáno spoustu knih, zvláště pilní tu byli někteří teologové minulých století. O bohaté rozvinutí číselné symboliky v řecké oblasti se zasloužil především známý filozof Pythagoras a jeho žáci. Při studiu akustiky, hudby a zvuků objevil vztah čísla k tónu. Však se žáčci ve fyzice učí dodnes, že struna o polovinu kratší dává tón o oktávu vyšší. Pythagoras z toho udělal závěr filozofický: číslo je mu metafyzickou potencí, nadsvětnou silou, principem a základem celého vesmíru, a ovšem i duchovního života, původce harmonie sfér. Pythagorova učení se pak ujali novoplatonici. Čísla považovali za prostředníky mezi božskou a lidskou oblastí, za zjevovatele božských tajemství. Co pro autorku znamenají čísla? Obliba číselných symbolů, rytmiky zvuků a melodií, snadno čitelná faktická informace v jejím životním prostoru, univerzální struktura v myšlení především k počítání času, ritualizace čísel a slov. Kompozice obrazu je propletencem číselné řady v kontrastu s bohatou organickou strukturou figurálních motivů (autorky, přátel, rodiny a těch ostatních).

– 2012, tempera, fix, propisovací tužka, papír, 50×50 cm

 

Portrét pána

Tento sugestivní obraz je volnou reinterpretací obrazu Jeana Dubuffeta, Solário I. z 1. března 1967.

 

 

– 2012, tempera, fix, propisovací tužka, papír, 55×60 cm

– obraz je zadán

 

– zapůjčeno Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UK

 

Vztek a klid

Vztek a klid

 

 

 

 

 

– 2012, fix, tempera a tužka na plátně, 50×40 cm

 

 

Švanda a legrace

Svanda a legrace

 

 

 

 

 

 

– 2013, tempera na plátně, 50×60 cm

 

 

Strejda Ježek

Strejda Jezek

Ústředním a jediným motivem obrazu je strejda Ježek – postava, kterou autorka ráda a často staví do smyšlených bizarních situací. Výběr barev autorka komentuje následovně: „Oni ho zabarikávovali (= zabarikádovali), protože dělal nepřístojnosti. Choval se jinak než oni a jim se to hrubě nelíbilo. A tak je zabarikávovaný a nemůže se odtamtud dostat. Oni mu říkají: ty, ty, ty, chovej se jako my!

 

– 2013, tempera na plátně, 50×40 cm

 

Všade je láska

Vsade je laska

Autorka při malbě tohoto obrazu pracovala s tématem lásky. Vedle zobrazeného páru postav pokrývá dominantní část obrazu tmavě růžová barva, o jejíž významech lze v tomto kontextu debatovat. „Láska bodá jako nůž. To ale nechceš slyšet. Ani já a ani ty to nechceš slyšet. Chceš slyšet jenom pěkné písničky. Tak já ti budu zpívat.“

 
 
 
 

– 2013, tempera a fix na plátně, 50×40 cm

 

Věnování – vzpomínání za svítání

Venovani - vzpominani za svitani

Tématem tohoto obrazu je vzpomínka na autorčinu zesnulou babičku. Ve vzpomínkách přenesených na plátno se Lucie vrací za babičkou do nemocnice. Kde vedle ní stojí v popředí. V pozadí jsou umístěni rodinní příslušníci, s pomocí nichž se Lucie snaží se ztrátou vyrovnat a zaujmout k ní postoj. „Kdy já tam zase půjdu? Kdy babičku zase pohladím?“ Ke konci práce na obrazu je však v autorčinýh slovech patrný obrat a dochází ke smíření. „Všecko utíká. Maminka říkala, že zase pojedeme do Prahy. Ale až to přestane, až to všechno přestane. Zase budeme utíkat. A zase se honit a zase se hroutit. A zase se učit. Tak to je.

– 2013, tempera, fix a tužka na plátně, 40×50 cm

 

 Klid

Klid

 

 

 

 

 

 

– 2013, fix a tempera na plátně, 50×40 cm

 

Víš to, znáš to

Vis to, znas to

 

 

 

 

 

 

– 2013, akryl a fix na plátně, 60×50 cm

 

 

Modrý klid Lucie

Modry klid Lucie

 

 

 

 

 

– 2013, fixy a tempera na plátně, 60×50 cm

 

Kdo se bojí, nesmí do lesa

Kdo se boji, nesmi do lesa

 

 

 

 

 

 
 

– 2014, akryl a fix na plátně, 60×50 cm

 

Nostalgie

Nostalgie

 

 

 

 

 

 

– 2014, fix a tempera na plátně, 60×50 cm

 

Krysáci

Krysaci

Nezvyklá barevná kompozice a energické vrstvení barevných ploch vychází z aktuální autorčiny potřeby vyrovnat se s děním kolem sebe. Důležitou roli v obraze hrají krysáci – postavičky z večerníčku – do nichž autorka projektuje své smýšlení o lidech kolem ní.

 

 

– 2014, akryl a tužka na plátně, 60×50 cm

 

Čas

Cas

Obraz působí velmi dynamicky a vyznačuje se výraznou expresivitou. Rychlé impulzivní tahy štětcem jsou příznačné pro autorčinu tvorbu, zde je vše navíc umocněno střídáním barevných skvrn a rychle napsanými číslicemi, které jsou zde zástupným symbolem pro neustále plynoucí čas.

 

 

– 2014, akryl a fix na plátně, 60×50 cm

 

Zubařské křeslo

Zubarske kreslo

Tématem obrazu je zubař – zubařské křeslo. Autorka se prostřednictvím obrazu vyrovnává s bolestí spojenou s návštěvou zubaře.

 

 

 

 

– 2014, akryl na plátně, 50×60 cm

 

Svítání nad Prahou

Svitani nad Prahou

 

 

 

 

 

 

– 2014, tempera na plátně, 40×50 cm

 

 

Svatba

Svatba

Při tvorbě tohoto obrazu autorka vzpomínala na svatbu své sestry a znovu prožívala příjemné okamžiky. „Kdy to zase bude? Kdy se Hanka bude znovu vdávat?

 

 

 

– 2014, akryl a tužka na plátně, 60×50 cm

 

 

 

2 thoughts on “Galerie obrazů”

  1. „Výtvraničení“ – Můj nejoblíbenější🙂

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s